Tak jsem konečně dokončila svou druhou letní četbu. Možná bych si přála, aby se jednalo o jinou knihu, než tuhle, ale to už je jen detail, protože jsem vděčná už jen za to, že jsem na čtení vůbec nějaký čas měla. Jedna z mála výhod hlavního pracovního poměru.Jedná se o Spinning Silver od americké autorky Naomi Novik, a abych to řekla stručně, na více než čtyři sta stránkách si přečtete temnější předělání Rumplcimprcampra. Nevím, kdy se zrodila moje fascinace ponurými podáními pohádek, ale jednoho dne tu prostě byla. Kdybych od autorky už jednu knihu nečetla, tak si ale podle anotace Spinning Silver nekoupím. Naomi Novik už napsala knihu Ve Stínu Hvozdu, kterou jsem četla také v originále, a zařadila se mezi mé oblíbené tituly. To u Spinning Silver nehrozí.
Miryem je dcerou lichváře, který moc nevydělává, a tak převezme práci za něj. Velmi rychle se z chudoby vyhrabe k menšímu bohatství a její pověst dosáhne až ke králi zimy, který se domnívá, že dokáže přeměnit stříbro ve zlato. No, jako výrazně zkrácená anotace to nezní tak zle. Bohužel zpracování nebylo mým šálkem čaje. Autorka knihu píše z pohledu několika postav, a přeskakuje mezi nimi bez uvedení, o koho se zrovna jedná, což bylo občas dost matoucí. Celkem se jedná asi o 6 postav, tudíž si nejspíš umíte představit, jak to vypadá.
Vytvořit si názor na samotné postavy byl pro mě dost těžký oříšek, nejspíš hlavně proto, že mi připadaly všechny až únavně mdlé. Jediný charakter, jehož části mě bavilo číst, byl Car, a jeho pohledů se v knize moc nenacházelo. Tři hlavní ženské hrdinky mě svojí charakterizací docela zklamaly, nedokázala jsem určit jejich názory, postoje, nic. To je hlavní věc, která mě dost mrzí, protože potenciál v příběhu byl, a to dost velký. No co už.
Dostáváme se k dalšímu bodu, který mě snad až znechutil. Romantická linka. Patřím mezi čtenářky, které nepotřebují mít fantasy nabitou přeslazenými scénami, pokud se do knihy nehodí. Klidně se obejdu bez romantiky, a zrovna tohle je případ, kdy bych byla daleko radši za silnější charaktery, než za zamilované vztahy. Vcelku jsou v knize dva hlavní. Alespoň myslím. Napříč celým dějem najdete minimum, absolutní minimum nějakého pobláznění, nebo alespoň náznaku romantického vztahu. Přesto obě tyto romantické dvojice skončí spolu. Nechci zmiňovat spoilery, ale oběma vztahům předchází situace, které připomínají spíše domácí násilí, proto tuhle část prostě nejsem s to pochopit. Snad ani nechci.
K samotnému příběhu se mi ani nechce moc vyjadřovat. Jak jsem už zmínila, anotace zněla skvěle. Těšila jsem se na nějakou tu magii, a pořádnou zápletku, ale toho jsem moc nenašla. Miryem v zimním světě opravdu dovede měnit stříbro ve zlato. Jak? Proč ho nedovede měnit i ve svém světě? To se asi nikdy nedozvím. Rozuzlení mě nijak neohromilo, protože mi připadalo, že si ho autorka vymyslela asi jen aby se neřeklo, takže konec mě taky moc neuspokojil.
Co se mi na knize líbilo? Nejspíš líčení přírody a celé postavení světa. Knížka byla očividně inspirovaná ruskou kulturou, ale zasazena do fiktivního světa. Hlavní hrdinka Miryem je Židovka, což mi do fantasy knihy trošku nesedělo, ale nebyl to rušivý element. Popisy přírody a zimního světa se zařadily mezi silnější části příběhu, což mi trošku zvedlo náladu, vzhledem ke zbytku knihy, ale není to dost na to, abych zvedla hodnocení o nějaký extra velký kus.
Doporučila bych knihu? S čistým svědomím ne, přišla mi jako ztráta času, což mě u mé oblíbené autorky dost zklamalo. Ale zbytek jejích knih určitě neodsuzujte, jsou tak milionkrát kvalitnější.
Hodnocení: 2/10






